Maminka Hana Kovaříková:

Naše cesta k otěhotnění byla celkem dlouhá a složitá. A tak jakmile bylo jisté, že konečně čekáme děťátko, náš jediný cíl byl zajistit nám takové podmínky, aby přišlo na svět zdravé. Proto jsem se snažila dopředu připravit na úplně všechny varianty, které by mohly při porodu nastat (pomohl mi předporodní online kurz a skvělá knížka Vulvou porodní asistentky). A proto také bylo mým jediným porodním přáním rodit na „Obilňáku“, kde jsou stoprocentně připraveni na bezproblémové fyziologické porody, i na možné komplikace.

 Měla jsem štěstí, že i v době lockdownových omezení a poměrně velkého počtu pacientek mě do mé vysněné porodnice přijali. Přijímal mě ve 37tt v rizikové ambulanci primář Hruban (skvělý lékař), ale protože mým jediným rizikem byl věk (40 let) a silná krátkozrakost (-10 dioptrií), tak mě předal do péče na obyčejnou ambulanci. Tam při další kontrole bylo také vše v pořádku, a tak mě poslali k dalšímu sledování do nově vznikajícího Centra porodní asistence.

Mám radost, že dokázali pod vedením paní Milušky Kameníkové tohle centrum i v tak hektickém provozu, jaký v porodnici panuje, doslova vydupat ze země.

Jako pro prvorodičku bylo pro mě velmi uklidňující moct se na cokoli zeptat. Při pravidelných kontrolách jsem se nejčastěji potkávala právě s paní Kameníkovou, která si nás s Josefínkou vzala pod svá křídla.

Josefínka na svět nespěchala, narodila se 27. 2. 2021 v 41+2. Ačkoli jsem přenášela, tak na mě nikdo nevyvíjel tlak, nechali nás jít vlastní pomalou cestou a termín vyvolání jsme měly stanovený až na hraniční 41+4. Nakonec se porod rozjel přirozeně bez vyvolávání léky a bez Hamiltona, pomohla nám fyzioterapie, akupunktura a úplněk.

Mou porodní průvodkyní byla Pavla Nagy, za což jsem byla velmi vděčná. Vždycky mi všechno vysvětlila, dala na vybranou, a i když porod postupoval spíš pomalu, byla trpělivá a dala nám čas. Podpořila otevírání porodních cest jemnými zásahy jako je klystýr a podání spasmolytik. Pro všechny případy jsme byli nachystaní na zavedení epiduralu, ale na to nakonec vůbec nedošlo. Až když byly porodní cesty otevřené, tak mi teprve pustila vodu. Potom nám pomáhala hledat polohu, ale protože voda byla zkalená a postupně začaly slábnout Josefínce ozvy, tak jsem musela být připojená na monitor a dostávala jsem kyslík, takže jsem nakonec rodila v klasické poloze na zádech vleže. Postupně v místnosti přibývalo lidí, neklamná známka, že to začíná být asi drama. Ve finále nám pomohli a Josefínku popotáhli ven zvonem, což bylo nutné a správné. Josefínce museli odsát vodu ze žaludku, ale pak jsem ji dostala na bonding, a když mě zašili, tak nám Pavla pomohla s prvním přisátím. Byla s námi opravdu od začátku do konce a dokázala mě skvěle uklidnit a navodit příjemnou atmosféru.

Na šestinedělí jsem byla na plně obsazeném třílůžkovém pokoji, ale považuji to za výhodu, protože v době zákazu návštěv mi byla společnost vítaná. Paní Kameníková se za mnou přišla podívat i na pokoj a pomohla nám se správnou pozicí při kojení, což nám ze začátku moc pomohlo. I když jsem měla pocit, že jsem dopředu připravená, tak kojení byl pro mě celkem oříšek a až zpětně jsem zjistila, že jsem mohla daleko aktivněji žádat u sester z novorozeneckého oddělení o pomoc a radu. Takhle jsem s tím bojovala zbytečně sama, a i když jsem hojila bradavky purelanem, tak jsem doma dva dny po příchodu z porodnice musela nasadit kloboučky, aby se bradavky zahojily úplně.

Díky Milušce Kameníkové a Pavle Nagy se nám podařil tak klidný a krásný začátek, v jaký jsem ani nedoufala. Děkuju Pánu Bohu za to, že nám poslal nám do cesty tyto skvělé ženy, které nám pomohly přivést na svět ten největší zázrak. Pokud někdy budu mít to štěstí a budu rodit podruhé, tak zase jedině na Obilňáku.

Porodní asistentka Bc. Pavla Nagy:

S paní Hanou jsem se měla možnost setkat jednoho sobotního rána, v den jejího prvního porodu. Na porodní sál ji přivedly pravidelné kontrakce. A ačkoli jsme se navzájem z dřívějška neznaly, nebyl pro nás problém navázat důvěryhodný vztah. Jednoduše jsme si lidsky „sedly“. Což je pro tak intimní záležitost, jakým je porod, jedna z nejdůležitějších okolností.

 Co by prvorodička, nemající jakoukoli předchozí zkušenost s porodními bolestmi, vstupovala do porodního děje s odhodláním a přesvědčením, že udělá pro své miminko vše, co bude v jejich silách. Z mého pohledu pak přesně takové odhodlání vede rodící ženu do stavu splynutí s porodním dějem, kdy úskalí spojené s porodem nevnímá jako příkoří, ale jako cestu ke svému vytouženému dítěti, kdy nedílnou součástí téhle zkušenosti je bolest, únava, vydání se ze všech svých fyzických i mentálních sil.

Paní Hana si v průběhu porodu vedla opravdu velmi dobře. Sama si intuitivně vyhledávala polohy, ve kterých se jí snadněji zvládaly porodní bolesti. Ani v jediný okamžik porodu nepodlehla netrpělivosti nebo panice.

Obě jsme věděly, že porod prvorodičky potřebuje hlavně čas.

Obrovskou podporou pro ni byl i její manžel. Velmi si cením takových tatínků u porodu. Chápu jejich nervozitu plynoucí ze situace, kterou nemají pod kontrolou. Porod v tomto bodě není jednoduchý ani pro doprovázející osobu. Vidět někoho, koho mám rád a na kom mi záleží, jak je sužován porodními bolestmi, je unavený, vydává se ze všech svých sil, mnohdy vede k obavám, strachu a pochybnostem. Pokud však partner dokáže udržet tyto emoce ve správné rovině, je jeho role u porodu nenahraditelná. A přesně to jsem vnímala i u paní Hany a jejího manžela.

Porod postupoval svým tempem, přiměřeným na prvorodičku. V první době porodní vše probíhalo dobře. Porod postupoval, miminko nejevilo žádné známky, že by strádalo. Nebylo nutné jakkoli spěchat. Jen s ohledem na probdělou předchozí noc jsme pro jistotu byly připravené na možnost využití epidurální analgezie. Tu pak paní Hana nepotřebovala neb se plynule přiblížila ke druhé době porodní.

Situace se změnila po odtoku plodové vody. Byla zkalená a při vstupování miminka do porodních cest začaly ozvy miminka klesat. Tuto neklamnou známku počínajících potíží s okysličováním jsme zkoušely zvrátit podáním kyslíku a hledáním poloh, ve které by miminko zvládlo postupovat níže v porodních cestách a zároveň nestrádalo nedostatkem kyslíku. Zprvu se nám to dařilo, nicméně v samotném finále druhé doby porodní, bylo zapotřebí děťátku pomoci ven použitím vakuumextrakce.

Narodila se krásná a zdravá holčička. Paní Hana a její manžel mohli na světě přivítat svou prvorozenou dceru. Po nezbytném ošetření dětským lékařem, s plným bodovým ohodnocením apgar score, zůstala holčička v náruči svých rodičů. Nerušeně proběhl bonding i první přisátí.

Po každém porodu, který se podaří, mám velkou radost. Bylo tomu i u paní Hany.

V jejím případě se malinko zdramatizoval závěr porodu. Nicméně jsem přesvědčená, že i taková situace se dá zvládnout v klidu a s rozvahou.

Z pohledu zdravotníka pak musím také zdůraznit, jak důležitá je role všech zúčastněných, ať už je to porodní asistentka, která jako první musí zaznamenat odchylky od fyziologie, porodník, řešící akutně vzniklou komplikaci při porodu, či pediatr, ošetřující novorozence po komplikovaném porodu. Jsme jeden tým, kterému jde o to, aby děti, které pomáháme přivádět na svět, přišly na svět bezpečně a v té nejlepší možné kondici.

Staniční porodní asistentka PhDr. Miloslava Kameníková:

Součástí aktivit našeho Centra porodní asistence je prenatální poradna pro těhotné ženy. Vede ji porodní asistentka a má v péči maminky s fyziologickým průběhem těhotenství. Je to u nás nejen novinka pro těhotné ženy, ale i pro porodní asistentky. Musely jsme se doučit a začít poskytovat služby, které jsou sice v kompetenci porodní asistentky, ale u nás to dosud dělali pouze lékaři.

A tak jsme s tím začali! Velkou radost z toho mají nejen těhotné ženy, ale i konkrétní porodní asistentky, které tuto službu na ambulanci Centra porodní asistence poskytují.

Já jsem se zde seznámila s paní Hankou. Vždy mě velice zajímá, jaká žena ke mně přijde, jaký má životní styl, jak přemýšlí a jak zvládá těhotenství, má-li nějaké obtíže, tak jak je řeší, jaké má obavy a strachy. A ženy povídají a povídají a já poslouchám o akupunktuře, akupresuře, aromaterapii, homeoterapii, o rebozo technikách, o bylinné napářce, o fyzioterapii, o tejpování. Hanka mi též zapůjčila knihu (četla si ji a já jí o ni řekla) – Vulvou porodní asistentky, kterou napsala má kolegyně z Prahy, paní Alžběta Samková. Moc jí za to děkuji, protože mne obohatila.

Co tedy tímto chci říci? Že děkuji jak paní Hance, tak všem dalším maminkám, které mne obohacují informacemi, které se pak díky nim snažím zavádět do praxe. Školit svůj tým porodních asistentek, abychom ženám, které k nám přicházejí, pomohly zvládnout těhotenství a porod co nejlépe.