Maminka Veronika Hajdučková:

Do nemocnice jsem s manželem dojela kolem sedmé hodiny ráno. Byly nám udělány testy na covid a pan doktor mi sdělil, že se k porodu vše chystá. Doktoři a porodní asistentky byli profesionální. Porod jsem si představovala kratší. Otevírala jsem se hrozně pomalu, takže mi pro rychlejší průběh doporučila porodní asistentka prasknout plodovou vodu, i tak mi to přišlo neskutečně dlouhé. Nakonec jsem souhlasila i s epidurálem, protože síly už docházely. Paní doktorky, které jej přišly napojit, vše krásně vysvětlily. Pak jsem nabrala síly na poslední fázi, která mi přišla už rychlá.

Při porodu mi byla velkou oporou porodní asistentka Tereza Popelová, myslím, že k málokomu bych měla takovou důvěru. Moc jí děkuji za trpělivost, co se týče vysvětlování toho, co se bude dít. Ano, někdy jsem se bála i tak, ale dost mi pomohlo, když jsem v ní cítila jistotu. Celkově jsem ani nečekala, že můžu mít z porodu takový pěkný pocit. Atmosféra byla po celou dobu moc milá, a to bylo nejen hudbou nebo vonným olejem, ale i pocitem, že jsme všichni na jedné lodi. Můj první porod nedopadl úplně dle mých představ. Tenkrát bylo v místnosti tolik anonymních lidí, ani jsem si nedokázala představit, že to můžeme zvládnout v klidu jen ve třech. Ano, porod bolí asi vždy, ale zapomněla jsem na to ihned, když jsem malou uviděla. Klidně bych šla se Sárinkou hned domů! 

Jsem Tereze vděčná za mnoho dalších věcí, které dělala a nemusela. Nevadilo mi ani, že manžel musel opustit místnost při aplikaci epidurální analgezie, protože jsem cítila, že nejsem sama. Při samotném tlačení mi přišlo, že Sárinka byla hrozně rychle venku, až jsem byla překvapená...  pořád nic, a pak Tereza hlásila, že už vidí ramínko, to mi dodalo sílu zabrat. Velmi si s manželem vážíme, že Tereza domluvila s pediatry možnost dotepání pupečníkové krve a naše přání být u prvního Sárinčina vyšetření. A to ani nemluvím o krásném vyšívání, které mám na památku. Doteď se musíme smát, jak s panem doktorem Samuelem vážili každý steh, jak to bude vypadat nejpěkněji. Za to děkuje hlavně manžel :)

Kolikrát v životě teď žena tak rodí… jednou, dvakrát, třikrát… a myslím si, že porod je vždy jeden z nejcitlivějších okamžiků, které může žena prožít. Myslím, že Terezka, je člověk na svém místě, umí se na maminku naladit, dodat v nejtěžších chvílích odvahu, a i kdyby řekla, že něco nejde, tak bych jí věřila, že udělala maximum. Jsem strašně ráda, že jsem ji poznala a že měla Sárinka takový krásný vstup do života.

Od prvního dne, co malou máme, se nepřestávám usmívat a věřím tomu, že je to spojeno i s prožitkem, během kterého miminko na svět přichází.

Po přemístění na oddělení šestinedělí vše probíhalo dobře. Pokud pominu zastaralé vybavení pokojů či suchý chléb s hrnkem mléka ke svačině. Jelikož jsem se fyzicky cítila dobře, nepotřebovala jsem žádnou speciální péči. Nepotřebovala jsem moc rad jako u prvního porodu, ani jednou jsem například nenavštívila laktační poradkyni. Ale bylo mi řečeno, že mohu přijít kdykoliv, takže doporučuji všem novopečeným maminkám, ať se nebojí se kdykoliv na cokoliv zeptat. Třetí den pobytu na oddělení šestinedělí jsem moc chtěla domů. Přestože malá ještě nepřibírala na váze, pěkně sála z prsu, věděla jsem, že to bude doma ok.

Trochu jsem bojovala s pediatry, kteří mi malou nechtěli pustit bez screeningu z patičky, který se dělá po 48 hodinách po porodu. Nakonec mi jej udělala (po několika naléhání) zdravotní sestřička odpoledne, i když jej normálně dělají pediatři. Byla jsem jí za to moc vděčná. V nemocnici jsem tedy strávila jen dvě noci. Zde vidím možný podnět ke zlepšení: kdyby screening mohl být zajištěn externě. Například, zda by mohly být zajištěny kliniky, kam na něj maminky poslat. Věřím, že by to pomohlo i nedostatkovým kapacitám nemocnice.

Celkově jsem s porodem a péčí v nemocnici na Obilním trhu spokojena a s přístupem porodní asistentky, paní Terezky Popelové zvlášť. Jsem moc ráda, že nás během porodu doprovázela právě ona.

Porodní asistentka Tereza Popelová:

Když jsem ráno přišla do práce hned jsem si šla na příjem pro rodící ženu, a tak jsem si nemohla napsat příjem paní Hajdučkové. Běžně si jinak ženu příjme porodní asistentka, která se o ni stará a já to mám i radši, když si to udělám sama, protože se tak se ženou rovnou seznámím. U paní Hajdučkové mi příjem napsala kolegyně a já jsem za ni přišla až na pokoj. 

Jdu na modrý pokoj a vidím, jak se žena dívá z okna a volá na svého manžela. Říkám: „Dobrý den, jmenuji se Tereza a budu vaše porodní asistentka. Stěr na covid vám s manželem vyšel negativní, tak si ho můžete zavolat.“ Už v první moment, když jsem přišla na pokoj jsem se cítila moc příjemně. Na poličce byl postaven aroma difuzér s příjemnou vůní a já se cítila vážně skvěle a uvolněně. Veroniky jsem se zeptala, jak si vlastně představuje porod, zda má nějaké přání nebo porodní plán. Vše jsme spolu probraly a péče mohla začít. 

Veronika si přála přirozený porod a zatím nic na bolest nežádala. Podala jsem ji nálev, aby se mohla vyprázdnit a doporučila jsem ji sprchu a až bude, ať na mě zazvoní. Za dvě hodiny jsem ji vyšetřila, nález byl ale stejný jako u příjmu. Domluvily jsme se společně, že budeme ještě čekat. Asi za půl hodiny jsem přišla znovu, porod stále nepokračoval, tedy jsme se domluvily, že bych udělala dirupci. Veronika měla strach, ale vše jsme si vysvětlily. Domluvily jsme se také, že se připravíme na možnost, kdy by si přála využít tlumení bolesti pomoci epidurální analgezie. Vzala jsem tedy odběry. Po čase jsme se na využití epidurálu domluvily. Byla jsem na její přání s ní, když lékaři z ARO aplikovali epidurál.

Celou dobu jsem ji držela za ruku, i když jsem měla pocit, že mi ji rozdrtí :-)

Přesto, že Veronika rodila podruhé, byl to delší porod. Po nějaké době jsme se dopracovaly k tomu, že se porodní cesty otevřely. Vybrala si polohu, ve které chce rodit, párkrát zatlačila a malá byla tu. K porodu jsem raději zavolala pediatry, jelikož plodová voda byla zkalená. Ve chvíli, kdy přišli pediatři na pokoj, malá Sárinka se akorát narodila. Položila jsem ji mamince na bříško, malá plakala, měla pěknou barvičku. Rodiče si přáli nechat dotepat pupečník, a protože bylo miminko zdravé, nebyl důvod jim toto přání nesplnit. Požádala jsem tedy pediatry, abychom rodičům toto přání splnili a že miminko mohu ošetřit sama.

Vidět to, jak je Veronika šťastná a užívá si první okamžiky s miminkem bylo nádherné. Po dvouhodinovém bondingu přišli znovu kolegové z pediatrie, domluvila jsem s nimi, že si rodiče přejí být u všech vyšetření.

Byla jsem šťastná, že vše vyšlo tak, jak si Veronika přála, a i když to nebyl úplně přirozený porod bez medikace, tak jak si původně přála, nechala se vést a naslouchala své porodní asistentce a vše jsme spolu krásně zvládly. 

Druhý den jsem se šla podívat na šestinedělí, zda je vše v pořádku. Veronika zářila štěstím, byla spokojená a říkala mi, jak dobře se cítí, že ji nepřijde, že by rodila. Veronika mě požádala, zda bychom si mohly udělat fotku na památku, moc mě to potěšilo a souhlasila jsem. 

 Staniční porodní asistentka PhDr. Miloslava Kameníková:

Gratuluji rodičům k dceři Sáře a jsem velmi ráda za pozitivní zážitek, který si z porodu v naší porodnici odnesli. Velkou zásluhu na tom má kolegyně Tereza Popelová, které tímto děkuji.

Ráda bych nyní uvedla do kontextu část příběhu, kdy k porodu přicházejí kolegové pediatři. Pokud probíhá porod v pořádku, je u něj přítomna pouze porodní asistentka. U porodu paní Hajdučkové odtékala zkalená plodová voda a tak porodní asistentka udělala správně, když zavolala neonatologa a dětskou sestru. Ti byli připraveni pro případ, kdy by bylo potřeba zasáhnout. Podle reakcí miminka po narození však nebyl důvod k zásahům z jejich strany, miminko leželo na těle maminky a tepal pupečník.

Nic lepšího se dítěti bezprostředně po porodu nemůže stát.

Je to norma námi poskytované péče ve všech případech, kdy dítě nemá po porodu problémy a nemělo by to být umožněno pouze na žádost porodní asistentky nebo přání rodičů, jak je v tomto případě popisováno. Také určitě vyhovíme rodičům, chtějí-li být přítomni u prvního vyšetření jejich dítěte neonatologem na novorozeneckém oddělení.

Screening na vrozené vývojové vady, odběr krve z patičky dítěte, se odebírá mezi 48 -72 hodinami po porodu. Pokud maminky odcházejí po porodu s dítětem dříve, musí si odběr zajistit samy. Buď u svého pediatra nebo ještě v porodnici jim předáme kontakt na soukromé porodní asistentky, které tuto službu nabízejí.