maminka Míša:

Porod pro mě byl nejsilnější zážitek v mém životě. Začal ve dvě hodiny v noci 20.5.2020 a naše Anežka se poprvé podívala na svět tentýž den v 18:55. Porodní plán jsem nepsala, ale porodní asistentka Kateřina Jurdová, která mě těhotenstvím doprovázela, znala mé preference. 

Upřednostňovala jsem přirozený porod. Situace se ale bohužel nevyvíjela úplně nejlépe. Měla jsem velmi silné kontrakce a přitom porodní cesty byly velice málo otevřené. V této chvíli je velice důležité, aby budoucí matka měla vedle sebe člověka, kterému věří a ví, že rozhodne o dalším postupu správně.  Kateřina Jurdová je žena s velkým srdcem, těžko bych hledala člověka, který by se na práci porodní asistentky více hodil. Je empatická, milá a ve své práci naprostý profík. U porodu jsme použili epidurál, ten pomohl otevření porodních cest a ztišil bolest na snesitelnou mez. Museli jsme poté použít i oxytocin. Porod šel už poté poměrně rychle.

Jsem přesvědčená, že bez epidurálu bych neporodila. Anežka měla navíc omotanou šňůru kolem krku a těžko domýšlet, co by se mohlo stát, kdyby byla v porodních cestách ještě déle. Díky předchozímu poctivému cvičení s Aniballem jsem neměla nástřih ani natržení. Anežka měřila 51 cm, vážila 3460 g a obvod hlavičky měla 35 cm.

Jako poděkování za vaši péči jsme se rozhodli finančně podpořit Nadační fond Proni.

otec Petr Dostálek:

Před naším prvním porodem jsme byli velmi nervózní, jsme starší rodiče, ženě bylo 33 let a báli jsme se, aby nenastaly nějaké komplikace. Dopředu jsme se domluvili s porodní asistentkou Katkou Jurdovou, zda by se nám mohla věnovat a doufali, že bude mít službu v den našeho porodu.

Porodní bolesti začaly brzy ráno, odjeli jsme do porodnice. Moje žena ležela dlouhé hodiny na porodním sále, měla velké bolesti, ale pořád se nemohla otevřít. Porodní asistentka se nám věnovala celou tu dobu, vysvětlovala nám, jaký by měl být průběh porodu, uklidňovala nás a pomáhala mé ženě s cvičením na balonu. Byla tu pro nás neustále tak, jak jsme potřebovali.

Po osmi hodinách bolestí byla žena již vyčerpaná, ale pořád se neotvírala, porodní asistentka nám navrhla, že by bylo vhodné aplikovat oxytocin. Původně jsme se tomu chtěli vyhnout, ale nakonec jsme svolili, hrozilo, že by se žena úplně vyčerpala a porod by již nezvládla. Samotný porod nastal asi hodinu poté a pro ženu to bylo naprosto vyčerpávající, moc si z toho nepamatuje, já sám jsem z toho byl velice napjatý a sledoval úžasnou práci porodní asistentky i lékařky. Z mého pohledu to byl několikahodinový koncert pod taktovkou porodní asistentky, která s ženou cvičila, radila ji, jak dýchat, polohovala ji a spolu s lékařkou v závěrečné fázi pomohly mé ženě, která již byla vyčerpáním skoro v bezvědomí. Porod byl ještě zkomplikován tím, že naše dcerka měla omotanou pupeční šňůru kolem krku.

Jsme rádi, že jsme měli u porodu tak skvělý lékařský personál, byli moc empatičtí, citliví, vše nám vysvětlovali a cítili jsme z nich vysokou odbornost. Pro ženu to byl nejbolestivější zážitek v životě. Já sám jsem byl celou dobu u porodu a jsem přesvědčen, že jen díky úžasné práci zkušeného personálu je moje žena i naše dcera v pořádku. Nedokážu dostatečně popsat, jak moc jim děkuji.  

 Porodní asistentka Katka Jurdová:

 S Míšou jsme se seznámily během jejího těhotenství. Při prvním setkání jsme obě věděly, že si budeme lidsky rozumět. Předporodní péče probíhala vždy v dobrém naladění. Řešily jsme porodní přání, otázky směřující na miminko a šestinedělí. Psychicky byla na porod Míša velmi dobře připravená. Měla zájem rodit přirozenou cestou, bez možných medikamentózních zásahů. Náš cíl porodu byl jasný: zdravé miminko i maminka.

Porod nastal přirozeně odtokem plodové vody. Vše jsme konzultovaly po telefonu. Míša a její partner Petr odjeli do porodnice a já dorazila za nimi. Začaly kontrakce a snažili jsme se dělat vše pro přirozený porod. Dávali jsme si čas, který je v porodnici akceptovatelný. Pracovali jsme s tělem i psychikou. Všichni jsme komunikovali o postupu. Čas velmi rychle utíkal a porodní cesty byly stále otevřené pouze na dva centimetry, začala být unavená. Věděli jsme, že by moc ráda rodila přirozeně, ale priority byly jasné, zdravé miminko.

Rozhodli jsme se po domluvě i s lékařem, že porod povedeme aktivně, tzn. medicínsky s možností využití epidurální analgezie, která byla velmi přínosná. V závěru porodu jsme využili i oxytocin. I přes tento postup, Míša využívala sprchu, úlevové polohy a správné dechové techniky. Vše začalo směřovat k závěru porodu. Míša začala vnímat správný pocit k vypuzení děťátka, a protože cvičila s Aniballem, šlo jí to skvěle. Naslouchala svému tělu a během pár zatlačení porodila svoji prvorozenou dceru Anežku. A to byl ten nejkrásnější okamžik pro Míšu, Petra i mě. Následoval bonding Anežky s maminkou. 

 V závěru musím říct, že někdy je do porodu potřeba lehce zasáhnou, abychom vše zvládli a došli k cíli (spontánnímu porodu). Spolupráce a pravdivá komunikace s rodičkou je velmi důležitá.